Seifert, Jaroslav - Píseň o Viktorce
Píseň o Viktorce
Od Jaroslava Seiferta
(1901 – 1986)
Jaroslav Seifert se narodil a žil v Praze na Žižkově, nedokončil gymnázium, ve 20. Letech působil jako redaktor časopisů vydávaných Devětsilem a v komunistickém tisku. V roce 1929 opustil KSČ, redaktorské práci se věnoval až do poválečných let. Po roce 1948 byl tehdejším režimem donucen několikrát odmlčet. Na počátku své literární tvorby psal proletářskou poezii, která odrážela jeho mládí prožité na Žižkově. V roce 1984 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.
Píseň o Viktorce napsal v roce 1945 a věnoval jí 130. výročí narození Boženy Němcové. Je to cyklus básní, navazujících na dřívější Seifrtovu sbírku básní Vějíř. V knize se v jedné básni prolíná osud Boženy Němcové a Viktorky, obě měli nešťastnou lásku. Má verze knihy byla vydána v Praze roku 1967.
Celá kniha je rozdělena na 7 veršovaných milostných básní, vypravěč je v ději a vypráví ve třetí osobě. Místy se objevuje i přímá řeč. Každá báseň je vyprávěna chronologicky.
Většina básní je vyprávěna v tajemném prostředí.
Jazyk díla je spisovná starší čeština. Rým básní je obkročný.
Básnické prostředky:
Metafora: Hyperbola:
Po kterých cestách ztrácela jsi A jenom ticho za slovy.
krvavá zrnka korálů? Je líp snad mluvit do kamene.
Kamení spíš se rozpomene
Personifikace: a lidskou řečí odpoví.
Jenom ty oči neviděti, Oxymorón:
jež se jí její bílou pletí
hluboko propalovaly. A zpod věnečku ze slziček
řasami přimhouřených víček
Přirovnání: mrtvá dívá se na živé.
Když do náruče padala mu,
padala jako na nože.
Kniha se mi zezačátku moc nelíbila, zprvu jsem nerozumněl nějakým slokám,s přibývajícími stránkami byly básně ale srozumitelnější a s hezčím obsahem.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát