John, Radek - Memento
Memento
Radek John
Tato kniha je napsaná na podkladě dlouhodobě sbíraných informací a trávením času poznáváním životů jiných lidí. „Jména osob, jejichž životy a někdy smrt se staly předlohou pro tento text, jsou změněna.
Radek John se dostal mezi tyto lidi, účastnil se jejich mejdanů, mluvil s nimi, spolupracoval i s psychology a odborníky aby sepsal tuto knihu.
Celý příběh je retrospektivní, prokládán skutečnostmi jež se staly před časem. Člověk leží na ulici mezi popelnicemi a má strašné bolesti spojené s předávkováním. Čeká jestli teď přijde smrt a všechno skončí, nebo ho ještě někdo zachrání. Nemůže ani křičet o pomoc. Dvě dívky vracející se z diskotéky před ním utečou a k ránu mu přivolá pomoc, po dlouhém úsilí, starší muž. Je odvezen do nemocnice na intenzivní péči, je mu vypláchnut žaludek a poskytnuta veškerá péče. Během všech událostí spojených s nemocnicí v níž se teď ocitá, se mu vybavují vzpomínky. Jedna ze sestřiček, starajících se o něj mu připomíná jeho první holku Olinu a možná to i ona je.
Když byl na gymplu, miloval ji. Když chodila s někým jiným, tak se snažil být frajer, aby si ho všimla a zas ho milovala, chodil za školu, koupil si motorku a proháněl se na ní.
Přemýšlí proč vlastně začal fetovat.
Doktorka, jež o něj spolu s ostatními doktory a asistenty pečuje, si vybavuje svého syna, i on by takhle mohl skončit. Když na něj nemívá čas, dá mu peníze, snad je to jednoduché.
Když byl mladší občas se sebral a jel vandrovat. Jeho otec na něj byl vždycky tvrdý a chtěl z něho mít vzorného syna. Matka mu vždycky všechno povolila, nejradši by byla kdyby zůstal pod její ochranou. Po večerech chodil tajně ven, scházel se s kamarádem Honzou. Po čase ho zatáhl na diskotéku a tam se seznámil s partou. Zdáli se mu všichni úplně bez problémů, pohodový lidi. Richard, Honza, Dáša a její kluk Petr, Zdeněk a Eva. Líbila se mu Eva. Richard z party mu nabízel skvělý experimenty, myslel si to aspoň tehdy. Nejdřív to jen tak zkoušel, dával si občas Áčko, bylo jednoduše sehnatelný v lékárně. Zkoušel i jiný věci, už je bral čím dál tím častěji. Fetovala s ním i Eva, chodili spolu, jenže ona už měla závislost, neuměla si představit, jak by šla do práce, dělala sekretářku, bez toho. Poprvé se předávkoval, odvezli ho do nemocnice, měl silné halucinace. Přišli za ním všichni s party, při výslechu lhal, že je to náhoda a když mu doktor nabízel léčení, tvrdil, že ho nepotřebuje. Vrací se z nemocnice, už nechodí dávno do školy a je s Evou, začíná ¨víc a víc propadat droze. Z počátečního občas, někdy, nikdy ne injekcí se stává minulost. Jednou když se hádá s Evou, řekne mu, že ho do party přivedl Honza, protože věděl, že se bude líbit Richardovi a to znamená dávky i pro ostatní zadarmo, nebo aspoň hodně levně. Michal si začíná uvědomovat jak to vlastně všechno je, ale už začíná být pozdě aby s tím přestal. Snažili se s Evou abstinovat, mysleli, že to zvládnou. Absťáky byli strašný, chtěli mít aspoň na chvíli klid, potřebovali dávku. Od Richarda dostal Michal za vyspání několik kubíků. Měli málo peněz, Eva už skoro nechodila do práce.
V nemocnici se mu už začínalo dařit lépe, měl zničené nohy a všechny žíly, při každém odběru krve trvalo dlouho, než se jehla vůbec do žíly.
Matka ho chtěla z problémů dostat, našla mu práci jako řidič tramvaje. Nějaký čas to dělal, ale zjistili, že má halucinace a vyhodili ho. S Evou padělali recepty aby aspoň něco sehnali. Ale už jim to přestávalo stačit. Tolikrát se snažili začít znova, přestat s tím, být jen spolu, ne s drogou. Vždycky do toho ale po pár dnech abstinování spadli. Snažili se omezovat dávky, ale všechno vždycky skončilo stejně. Michal se znova ocitl v nemocnici, přišel mu povolávák na vojnu. Doktor mu řekl, že je to pro něj šance jak přestat. Jel tedy na vojnu. Všechno mu bylo jedno, snad by i přestal, kdyby se mu nenaskytla taková šance. Měl za úkol odvézt autem nějaké léky- feťákův sen. Schválně auto naboural a nabídl se k likvidaci porušených krabic s léky, všechno bylo hlídané. Měl poškozené ampule morfia zničit detonací, schoval je do křoví a odpálil prázdné bedny. Všechno bylo jeho, čas od času si dával. Když přijel z vojny setkal se s Evou. Když byl pryč chodila se Standou, ale vrátili se k sobě s Michalem jakoby nic. Nejdřív jí neřekl jaký poklad si přivezl, aby s ním byla kvůli němu. Zásoby co přivezl rychle mizely, jednou je Evina matka načapala v bytě zfetované a vyhrožovala, že na ně zavolá policii. Utekli a bydleli v bytě, kde předtím bydlela Eva se Standou, než ho zavřeli. Když jim došly zásoby, nevěděly co, ale protože Evy matka uklízela v ordinaci a tak sebrali klíče, vloupali se tam a vykradli to. Napsali si i falešné recepty, jenže ty jim po článku v novinách stejně nikdo nechtěl vzít. Takže když zas všechno profetovali, nezbylo jim nic jiného než vymyslet nějaký nový způsob, jak to sehnat. Vlastně už ani nepřemýšleli o ničem jiném, jenom o tom, jak sehnat, dát si, a stále dokola. Eva vymyslela plán, že vykradou nějakou malou lékárnu za Prahou, když byla malá, vyrůstala tam a věděla tedy, že lékárna nemá žádné zvláštní zabezpečení. Vydali se tam, dávali si pozor aby si jich nikdo nevšiml, ale z okna je viděla nějaká stará paní, kterou Eva znala když byla malá. Doufala, že je nepozná. Bylo tam úplně prázdno, ale potkali ještě nějakého starého pána, který si myslel, že chtějí ukradnout nějaké auto a tak je vyhnal. Vrátili se později a vykradli lékárnu, zmizeli, vrátili se do Prahy. Avšak z baráku naproti je viděla nějaká stařenka, která posléze zavolala policii. Něco z toho co ukradli v lékárně chtěli prodat Richardovi, aby měli aspoň nějaké peníze. Když u něj byli, dal jim taky vyzkoušet něco novýho, co namíchal. V bytě byli i Zdeněk a Dáša, Zdeněk si dal od Richarda a omdlel, byl v bezvědomí, Michal s Richardem se mu snažili pomoct, Richard mu dával nějakou pilulku. Nevěřil ale, že to přežije a nevypadal, že by to ani nějak zvlášť usiloval. Michal ho ale nechtěl nechat umřít, snažil se mu pomoct. Pak ho Richard taky vyhnal pryč z bytu, jako ostatní. Další den Michal sháněl Zdeňka, ale nikde nebyl, obával se, že tam umřel. Rozhodl se, že on a Eva takhle nemůžou dopadnout, že to ještě zkusí. Vydali se do horské chaty, kde nyní pracoval Petr, který přestal už před nějakým časem. Ale když dorazili, žádné místo tam pro ně nebylo. Už na nich bylo vidět, že jsou feťáci. Petr jim řekl, že Dáša celou dobu tajně fetovala. Byl na ně naštvaný, že to věděli a neřekli mu to. Poslal je pryč. Jejich poslední šance přestat byla pryč. Vrátili se do Prahy a rozhodli se tedy prodat Richardovy něco ¨i za tak směšnou částku. Byli v jeho bytě. čas od času tam přišli nějaký feťáci s absťákem a prosili Richarda o dávku, buď jim dal, nebo je vyhodil. Do bytu najednou vtrhli policisté. Všichni se snažili schoval léky i jiné drogy. Eva utekla do kuchyně a předávkovala se práškama. Všichni byli zatčeni a odvedeni na záchytku. Byli obžalováni za příživnictví, Michal a Eva za vykradení lékárny, Richard za distribuci drog… Michal při výslechu zatloukal, ale když mu řekli, že vědí o té lékárně, všechno vzal na sebe aby Eva byla volná. Když byl u výslechu Richard, snaživě podlézal a činil dobrovolné výpovědi. U soudu proti Michalovi vypovídali lidé, jež je viděli ve vesnici, kde byli vykrást lékárnu. Byl usvědčen a odsouzen k 30ti měsícům v první nápravné výchovné skupině a léčení v protitoxikomanickém ústavu. Richard byl na základě výpovědí mnoha svědků, mezi nimi byl i Zdeněk, odsouzen za poškození zdraví, rozšiřování a prodej drog na tři roky. I Eva byla odsouzena, dostala Osm měsíců podmíněně a na dva roky ochranou léčbu.
Michal byl na složení, před ním propast. Byl aspoň rád, že Eva dostala míň, díky tomu že to vzal na sebe. Za to, že se u Michala našla tuba prášků, byl přeřazen do druhé nápravně výchovné skupiny. V lágru to bylo tvrdé, Michal byl zařazený na práce v dolech, byla to tak těžká práce, že každou minutou myslel, že už to nezvládne. Naštěstí to byla práce jenom pro nováčky a tak později dělal lehčí práce. V lágru si vysloužil obdiv jako prestižní feťák. Jednou ho přišla navštívit i Eva, seřval ji, že mu nic nepřinesla. Přišla za ním i matka, vyčítala mu, co to udělal, ale řekla mu, že až ho pustí, postará se o něj, najde mu práci… To bylo přesně to co ze srdce nenáviděl, být schovaný pod maminčinou ochranou, ale aspoň měl nějakou možnost, a co by za ni jiný dali. Později mu Eva poslala pomeranče, byl strašně naštvaný, že by mu poslala obyčejný pomeranče, ale byli napuštěný morfiem. Předávkoval se a skončil u doktora, ten se mu snažil domluvit, aby se léčil, ale Michal dělal, jako, že se nic neděje, jako že nic nepotřebuje.
Když se konečně dostal z lágru, bydlel u rodičů, měl zas režim jako by mu bylo 13 – z práce hned domů, žádní kamarádi, poslouchat, sekat dobrotu. Po práci se Michal zastavil u Zdeňka, chvíli s ním mluvil. Zdeněk měl silnou psychózu – stálý pocit, že ho někdo chce dostat, že ho pronásledují, že ho chtějí zničit, rozkřiknul se i na Michala, hodil po něm židli a on utekl. Jednou na něj před bytem čekal Honza, chtěl po něm, aby začal vařit pervitin, že mu za vaření dá vždycky půlku varu. Věděl, že to může zvládnout jenom Michal, měl na škole přece chemická praktika. Michal s tím nechtěl mít nic společnýho. Nejdřív jenom pár varů, aby mohl něco dát Evě, Honza mu řekl, že je na tom špatně. Zašel za Evou do kriminálu, vážně na tom byla špatně, místo do práce Michal chodil vařit. Přišel mu dopis od Evy, chtěla, aby do toho zas nevlítnul, aby se zas neminuli, aby byli spolu. Když ji pustili, dostala byt v Praze, Michal za ní přijel, milovali se, zas po tak dlouhé době, byli spolu, večer si dali jednu dávku z varu, na oslavu. Jenom svátečně a příště zase jenom vyjímečně, říkal si, ale vždyť takhle to bylo i s opiáty, ale tohle není návykové. Eva ho poslala, aby se stavil k Standovi do bytu kde bydleli předtím pro gramofon. Když tam přišel, otevřela mu Dáša, řekla, že se vzali a čekají dítě, bylo mu z toho smutno, protože na to ji znal dlouho aby věděl, že nepřestane. Michal už nechodil do práce, bydlel s Evou a vařil pro Honzu, neměli žádný peníze, ale nechtěli aby moc lidí vědělo, že vařej, zástupy feťáků by stáli před bytem a škemrali. Eva mu řekla, že nejspíš čekají dítě, představa normální rodinky, ještě večer vyhodili nádobí na vaření. Přišel domu a Eva ležela v krvi na koberci, ztratila to, Honza ji dal na vyzkoušení nějakou novinku, co začal vařit, ta sajrajty, že prý to tam nechá pro Michala na ochutnávku, ale bylo jasný, že Eva neodolá. Michal vlítl na Honzu, jen se vymlouval, Michal nakonec neměl jinou šanci, než začít pro něj zase vařit brauna. Naštvalo ho, že u jeho dveří někdo klepal a chtěl dávku, začal vařit už jen pro sebe a Evu. Ale potřebovali nějaký prachy, Eva věděla o holce z Bohnic, prý jistota. Dávali jí něco, jednou se přešlehla, museli ji vrazit morfium do srdce, naštěstí to přežila. Michala přišli zmlátit Honzovy gorily, za to, že pro ně už nevaří, pobodali ho, Eva ho našla a sousedka mu zavolala záchranku. Bylo jen otázkou času, kdy mu v krvi najdou drogy. Ohledání místa bydliště a k tomu Michala a Evu udali Klářiny rodiče, všechno jim řekla, když přišla domů sjetá. Oba dva byli posláni na léčbu do Bohnic.
Na chvíli se probral, ležel stále v nemocnici, měl strašnou žízeň sestra mu přinesla čaj, říkal si, jak dlouho to tady ještě může vydržet, kdy umře, za den, dva…
Michal v Bohnicích potkal Richarda a Martina(Richardova kamarádíčka z feťáckejch mejdanů). Ranní rozcvičky, denní program, byl zařazen do skupiny. Ve skupině se mluvilo o všem, s psychologem, bylo tam dalších asi pět kluků. Mluvili o sobě, proč vlastně začali, co jiného kromě fetování umí, mají-li jiné zájmy. Michal si uvědomil, že už vlastně nic neumí, už jenom vařit a fetovat, s někým kdo nefetuje už si ani nemá o čem povídat, uvědomil si, že když začínal, nevěděl vlastně že s něčím začíná. Richard a Martin tam propašovali dávku, Michal je zahlédl, zvali ho ať si dá s nimi, ale odmítl. Po pár dnech se na to přišlo a byli posláni na samotku. Richard utekl. Michal vydržel léčení a už byl na svobodě, po blbých třech dnech už v tom zase jel. Měl úplně zničenou nohu, stálé hádky s Evou, stále na ní řval, když mu nepřinesla dávku. Nechala mu vzkaz, že už nemůže, nechce být zase zašitá za příživu, vrací se do Bohnic. Za Michalem přišla na návštěvu máma, napsala jí Eva. Michal byl na dně, šetřila ho, přinesla mu jídlo, umyla nádobí a zase šla s tím, že se zítra zastaví. Michal potřeboval nějaké peníze, rozhodl se, že zajde do hospody a sežene někoho, kdo za půlku varu koupí suroviny. V hospodě náhodou potkal Evu. Řekla že abstinuje, v kabelce jí našel dávku Brauna, přetahovali se o to, Michal ji vzal a Eva šla za ním domů. Nechtěl aby to takhle skončilo, nechtěl se s ní takhle rozejít a chtěl aby se k němu vrátila. Snažil se z ní dostat od koho to je, ale neřekla mu to,je těhotná, prý je to poslední dávka. Když byli v bytě, Eva vzala lahvičku a utekla balkónem k sousedce, řekla jí, že ji Michal chtěl zabít. Když ale sousedka zavolala policii, Eva zapírala, že to řekla, prý byla jen rozrušená, ale bylo to na nic. První tři měsíce místo kriminálu vězeňská nemocnice, dali mu dohromady tu nohu. V lágru zas ty známý ksichty. Byl tam i Pavel z party, mezi řečí se ho Michal zeptal, jestli neví něco o Evě. Divil se, že to neví, je mrtvá! Michal se úplně zděsil, prý spáchala sebevraždu – strčila hlavu do spodáku a pustila si plyn, nevěřil tomu, to by přece neudělala, čekala dítě, někdo ji musel zabít. Málem z toho zešílel, přepadala ho paranoia, že Evu zabil někdo z party, už vůbec nikomu nevěřil, všem se chtěl pomstít. V lágru vymýšlel plán a když se dostal ven, chystal se ho uskutečnit. Chtěl uvařit nějakou dávku a smíchat to s jedem, všechny je zabít. Když jel z vězení domů, měl neuvěřitelné psychózy a stíhy. Snažil se aby ho nikdo neviděl, bál se že všichni jsou proti němu spolčeni, že pro ně pracujou, že ho chtějí zabít… Dostal se k baráku postraními uličkami, aby ho nikdo neviděl, bál se, že na něj budou čekat v bytě, bál se jich na každém rohu. Večer vyrazil do hospody, našel jednoho kluka „myš“ z mejdanů a nabídl mu za suroviny půlku dávky, chtěl uskutečňovat svůj plán. Myš to vzala, dohodli se na schůzku další den. K Michalovi přišla matka, ještě více nešťastná než minule, přinesla mu jídlo. Najednou ho popadl záchvat, začal na ni řvát, že zabila Evu a házet po ní věci, odešla, uvědomil si, že to nemůže být pravda. Večer se setkává s Myší, navrhuje mu, aby to uvařil u nich.
Jak by ho jen mohlo napadnout, že ho tihle neškodní zajíčci předávkují a vyhodí mezi popelnice, aby jim zůstal celý var.
Tady se příběhy spojují a vše už je v reálném čase.
Pro nemocnici je léčba Michala Otavy u konce, říká mu doktor, ale pro Michala by teď měla teprve začít.
Znova léčebna, zase se setkává s Richardem. Michalův stav – Paranoidní psychóza, stále se bojí, že ho dostanou, ještě stále chce uskutečnit pomstu. Jednou v noci se vrhl na Richarda, chtěl aby mu vysvětlil, proč. Proč je do toho zatáhl, navezl do drog, proč je vlastně začal brát, chtěl prostě vysvětlení na všechny otázky. Bylo to ubohý, čekal něco víc, zklamání.
Dne 9.12.1984 tři měsíce po svém propuštění z psychiatrické léčebny, byl Michal Otava nalezen matkou v bytě, ležící v bezvědomí. Ze stop a otisků se poznalo, že se zde pořádal „mejdan“ a vařil se pervitin. Michal Otava byl převezen na resuscitační oddělení záchranné služby, po třech dnech se probral z bezvědomí. Nebylo už však možno obnovit všechny funkce mozku těžce poškozeného nedostatkem kyslíku v průběhu bezvědomí. Byl proto převezen do psychiatrické léčebny pavilónu pro pacienty s trvalým poškozením mozku. Jen částečně chápe některé souvislosti. Musí být krmen, při krmení vypouští tekutinu ústy ven, převlékán, myt, ukládán na lůžko, neřekne si, kdy potřebuje na stolici, pomočuje se. Je natolik emociálně labilní, že na každý sebenepatrnější požadavek okolí reaguje pláčem, kvílením, neklidem, který střídají dlouhé záchvaty netečnosti. Jeho současný zdravotní stav nemá příznivou prognózu. Naděje, že se jeho potíže dále upraví je téměř nulová.
1.1.1985 byl na seznam omamných látek přidán pervitin. Jeho výroba, držení šíření jsou zákonem postihovány.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát